PODOBENSTVÍ.
Vězení rozbil, okovy střás’,
volnosti heslo jak slyšel.
Červánků jitřních v oku měl jas,
z brány když žaláře vyšel.
Domů! Jen domů!.. Roubiti spěl
chatu, již tyran mu zbořil,
rašením květů, v duši jež měl,
v touze sad čarovný tvořil.
By se dřív zhojil z krvavých hlíz,
k studánce vod živých mířil –
ale tu zkalil škůdce mu kýs,
shnilé v ní bahno že zvířil.
Nezhojen, umdlen putuje dál,
domov snů spatřit chce zlatý,
k pochodu znova napial mdlý sval,
políbí práh rodné chaty!
Klopýtá, pádí – raněná laň –
srdce vstříc domovu plesá,
netuší, neví, co čeká naň
před cílem v huštinách lesa.
54
Dere se vpřed – a zákeřně skryt
rodný, hle, bratr naň číhá,
smrtící záště v oku zlý svit,
vraženou zbraň k líci zdvihá...
Na svaté místo, srdce kde zvon,
míře, zda Kain život splení? –
Dnes jásot svobody – zítra už ston?
V lotra-li bratr se změní??
55