PODOBENSTVÍ.

Jan Karník

PODOBENSTVÍ.
Vězení rozbil, okovy střás’, volnosti heslo jak slyšel. Červánků jitřních v oku měl jas, z brány když žaláře vyšel. Domů! Jen domů!.. Roubiti spěl chatu, již tyran mu zbořil, rašením květů, v duši jež měl, v touze sad čarovný tvořil. By se dřív zhojil z krvavých hlíz, k studánce vod živých mířil – ale tu zkalil škůdce mu kýs, shnilé v ní bahno že zvířil. Nezhojen, umdlen putuje dál, domov snů spatřit chce zlatý, k pochodu znova napial mdlý sval, políbí práh rodné chaty! Klopýtá, pádí – raněná laň – srdce vstříc domovu plesá, netuší, neví, co čeká naň před cílem v huštinách lesa. 54 Dere se vpřed – a zákeřně skryt rodný, hle, bratr naň číhá, smrtící záště v oku zlý svit, vraženou zbraň k líci zdvihá... Na svaté místo, srdce kde zvon, míře, zda Kain život splení? – Dnes jásot svobody – zítra už ston? V lotra-li bratr se změní?? 55