PÍSEŇ ROUHAVÁ.

Jan Karník

PÍSEŇ ROUHAVÁ.
Jen zatít prsty v hrdlo Vlasti, by zardoušené ani sten nás na pochodu nemoh’ másti – výš, lidstva cíl kde vytyčen! A národu též roubík v ústa, ať chrapotem se nehlásí! Jen z jeho rakve réva vzrůstá, z níž nové víno vykvasí. Až v blýskavice doprovodu krov předků zmizí v sutině, muž nespoutaný citem k rodu ráj stvoří v jedné vteřině! * Ten drsný zpěv dnes českým vzduchem z úst pomatených zaznívá. Byl rudý běs jim Svatým duchem a do hrsti se vysmívá, zře, jak se svijí posunčinou, kdo spolkli cizí padavku – A soused na sběř zrádně činnou přežívá starou ohlávku... 40