VÝSTRAHA.

Jan Karník

VÝSTRAHA.
Když věrný pes tě z dřímot ruší a bouří v půlnoci, chceš, brachu, zacpav obě uši, stráž spánkem přemoci? Zda není radno, milý kmošku, se vymrštit jak šíp, krov proslíditi vzhůru k došku až po koruny lip? Což, vnik’-li lupič v statek rodný, chtě věno odnésti, jež strádalsstřádals celý život plodný svým dětem pro štěstí? Což, plazí-li se žhář k tvé stáji, by lehl popelem dům, kde už praděd žil jak v ráji, byť s práce údělem? Zle sobě radíš, hloupý kmotře, když na výstražný hlas jen ruka chabě oko protře a žehráš: vzal psa ďas! 47 A hůř, když místo s palnou zbraní jít cizím škůdcům vstříc, tvá lískovice strážce raní – o lotry nedbajíc! 48