MOUDROST OTCOVSKÁ.

Jan Karník

MOUDROST OTCOVSKÁ.
Nechceš-li být, milý synu, štěstí svého záhubce, přistoupíš-li ke včelínu, uč se jenom od trubce. Co má z toho včela hloupá, jinému když snáší med? Trubců kurs teď právem stoupá, trubcům patří celý svět! Včelky obtíženy pelem stěží česna dostihnou, – zatím trubec s drzým čelem lehko lítá krajinou. Písničku si při tom hude, spokojen jsa sudbou svou, dobře ví, že jeho bude sladký med i s královnou. Tak i ty hleď, synu milý, před mozoly chránit pěst, krátit lze si dlouhou chvíli zpěvem hymny: Práci čest! 29 Víš-li však, kde na své nivě seli, žali, sklízeli, – tam se přihlas milostivě o svůj koláč v neděli! 30
Básně v knize Červená a bílá:
  1. OTČINO MOJE!
  2. ZPĚVÁK NA TRŽIŠTI.
  3. LÍPA MLUVÍ.
  4. ČESKÁ JARNÍ PÍSNIČKA.
  5. NEDEJ ZAHYNOUTI!
  6. STRÁŽNÝM DUCHŮM.
  7. MODLITBA K BEDŘICHU SMETANOVI.
  8. PÍSEŇ O ZVONU.
  9. RAUBÍŘI.
  10. POHŘEB NA VSI.
  11. DVĚ PÍSNIČKY O SLOVENSKU.
  12. MOUDROST OTCOVSKÁ.
  13. BOŽÍ MLÝNY.
  14. BALLADA – ŽALOBA.
  15. MONOLOG ROZPAČITÉHO PLAVCE.
  16. OD JIRÁSKA K BRONSTEINOVI.
  17. ČESKÉ HOŘE.
  18. PÍSEŇ ROUHAVÁ.
  19. KRÁTKÁ RADOST.
  20. PĚKNÁ VYHLÍDKA.
  21. BRATŘE MŮJ...
  22. HOŘKÝ ŽALM.
  23. VÝSTRAHA.
  24. ZPĚV O ŠESTI ČERTECH.
  25. PODOBENSTVÍ.
  26. VÝKŘIK.
  27. MISTRU ALOISU JIRÁSKOVI.
  28. KOLEDA ČESKÁ.
  29. EPILOG.