ČESKÉ HOŘE.

Jan Karník

ČESKÉ HOŘE.
Byla’s věky přikována krutě k pranýři, byla’s jedna živá rána smolnic s puchýři... Okovy Jsi těžké vlekla s věnci řetězů, prznili Tě běsi pekla v pýše vítězů... A dnes, kdy se rány hojí od staletých muk, proč se duše zítřka bojí, proč ten lkavý zvuk? Když Jsi volna všemi údy, proč zrak slzou zkvet? A proč pot zřím krví rudý na čele Ti lpět? – Ó, bych měla oči slepé! Hrůzou zřítelnic zříti, jak syn vlastní tepe rodnou matku v líc, jak šíp s jedem zrádně metá v ňadra zdrásaná – – Horší děcka slina kletá než bič katana! 39