V zápas jdoucím...!
(VI. slet Všesokolský.)
Vy, kteří ze všech končin v pochod jste se dali
za jedním cílem všichni, kde se skrývá Praha
ve stínu strmých věží, pod pahorků valy,
ta stará, věčně krásná, našim srdcím drahá,
vy, kteří k praporu jste všichni přísahali,
na němž je purpur krve s květů slávou bílou,
vy, kteří měsíce jste oddech nepoznali
a žhavě kypíte teď nastřádanou silou,
vy, kteří jeden šat i jednu duši máte
a jednu myšlenku a jeden srdce tlukot
a povel jediný jen poslouchati znáte –
zda slyšíte ten temný za oponou hukot...?
Je arény to hukot rozkypěné davem?
Snad v loži čeká Caesar, obklopený dvorem,
až zápasníci vejdou, aby v písku žhavém
dřív, nežli zemřít smí, ho pozdravili sborem...?
Ba vskutku. Caesar čeká: – neboť Národ je to,
co vás tam očekává, dychtě po zápasu,
by vidět mohl zase v slavné chvíli této
svou celou moc a sílu v zlatém slunce jasu
a svoji budoucnost a svoji velkost celou,
by mohl ukázati před veškerým světem
svých legionů div a země stráži bdělou,
svou mládež junáckou, jež Jeho krve květem...!
65
V ten zápas tedy jdete... Nemusíte mříti
k zábavě tyranů a zhýralého davu.
Ne. Národ vidět chce, jak dovedete jíti
přes všecky překážky a hrdě týčit hlavu,
že umíte se bíti s životem i vrahem,
že vezmete si zpátky, co nám kdysi vzali,
a potom, lidé volní, na vždy před svým prahem
se postavíte na stráž jako prahor skály...!
V ten zápas jdete... Povel zní! Teď vzhůru hlavy
a srdce ještě výš, jak vaše nadšení –
ať jako vítěze vás slunce západ zdraví
a bouřný lidu dík vás v posled odmění!...
1912.
66