V zápas jdoucím...!

V zápas jdoucím...! (VI. slet Všesokolský.)
Vy, kteří ze všech končin v pochod jste se dali za jedním cílem všichni, kde se skrývá Praha ve stínu strmých věží, pod pahorků valy, ta stará, věčně krásná, našim srdcím drahá, vy, kteří k praporu jste všichni přísahali, na němž je purpur krve s květů slávou bílou, vy, kteří měsíce jste oddech nepoznali a žhavě kypíte teď nastřádanou silou, vy, kteří jeden šat i jednu duši máte a jednu myšlenku a jeden srdce tlukot a povel jediný jen poslouchati znáte – zda slyšíte ten temný za oponou hukot...? Je arény to hukot rozkypěné davem? Snad v loži čeká Caesar, obklopený dvorem, až zápasníci vejdou, aby v písku žhavém dřív, nežli zemřít smí, ho pozdravili sborem...? Ba vskutku. Caesar čeká: – neboť Národ je to, co vás tam očekává, dychtě po zápasu, by vidět mohl zase v slavné chvíli této svou celou moc a sílu v zlatém slunce jasu a svoji budoucnost a svoji velkost celou, by mohl ukázati před veškerým světem svých legionů div a země stráži bdělou, svou mládež junáckou, jež Jeho krve květem...! 65 V ten zápas tedy jdete... Nemusíte mříti k zábavě tyranů a zhýralého davu. Ne. Národ vidět chce, jak dovedete jíti přes všecky překážky a hrdě týčit hlavu, že umíte se bíti s životem i vrahem, že vezmete si zpátky, co nám kdysi vzali, a potom, lidé volní, na vždy před svým prahem se postavíte na stráž jako prahor skály...! V ten zápas jdete... Povel zní! Teď vzhůru hlavy a srdce ještě výš, jak vaše nadšení – ať jako vítěze vás slunce západ zdraví a bouřný lidu dík vás v posled odmění!... 1912.
66