II. Vánoce 1910.

Milan Fučík

II.
Vánoce 1910.

Bída-li bolí, bolí nejhrozněji v ten smavý čas, kdy všecko štěstím voní a z oken záplava se sterých světel roní a v jásot dětský zvony nocí znějí. A tenkrát bída bolí nejhrozněji v těch zákoutích, kam Pánbůh s dárky Syna v den Štědrý poslat někdy zapomíná, kde děti hladové se zimou chvějí... Však ještě horší je ta česká bída, když na ni myslíš v sladký večer smíru, a v radost tvou jen pelyňku ti přidá: Jak ubíjí nás s mdlobou otročina, den každý porážka se hlásí jiná, že síly nemáme ni v sebe víru... 32