Klamné jaro.

Milan Fučík

Klamné jaro.
Podivný den, ač konec listopadu... Po metelici zlé, která rvala v zahradách list i větve, kácela stromy staré, ctihodné, nesla přízrak hrůzy v chatrče i srdce, ejhle, slunce vyšlo. Všecko se raduje, všecko okřívá, blaživé teplo plní hruď, kde se rodí náhle iluse bizarní a marná: že se zas již jaro vrací, že nebude zima, že nebude již nikdy zima tvrdá a zlá a nelítostná jako válka... Ach, věčné jaro! Sen, jenž se věčně vrací, touha nezmarná, silnější, čím víc se stáří blíží. Snad jednou přece zázrak stane se! Oko hledí snivě na Hradčana, které hoří v zlaté záři slunce, klamného a šálivého slunce listopadu... Snad přece jednou zázrak stane se? Nemožno. Aspoň jedno staň se: 87 Ať věcné jaro zkvete nad mou zemí, jež svobodna je konečně, jaro smíru, souladu a štěstí, nad mou zemí, nad mým národem, který tolik trpěl a tak dlouho trpěl, že to musí stačit přece k vykoupení na věky!... Listopad 1919.
88
Básně v knize Jak léty zpíval člověk - Čech:
  1. Confiteor...!
  2. Mír v duši.
  3. Naivní sloky.
  4. Diogenovi v Elysiu!
  5. Invektiva.
  6. Indignace.
  7. Zákeřná jeseň.
  8. Božský den.
  9. Písně k moři.
  10. Noc na moři.
  11. Závist.
  12. ***
  13. Ve chvíli slabosti.
  14. Podobizna.
  15. Petřín v květu.
  16. I. Vánoce 1900.
  17. II. Vánoce 1910.
  18. Vánoce 1917.
  19. Vánoce Budoucnosti.
  20. Legenda o mnichu Antonínu.
  21. Strom poznání.
  22. ***
  23. Alain Chartier*).
  24. Novoroční.
  25. Bílá Hora.
  26. Na první číslo „Samostatnosti“.
  27. V zápas jdoucím...!
  28. Ukolébavka z roku 1916.
  29. Vzpomínky z vojny.
  30. Věřím!
  31. Jamby a trocheje.
  32. Přísaha na poli Martově.
  33. Hudba dějin.
  34. 1918 – 1919.
  35. Slzy.
  36. Klamné jaro.
  37. 1. Máj 1919.
  38. Sedmý březen 1920.
  39. 28. říjen.