Jamby a trocheje.

Milan Fučík

Jamby a trocheje.
Jamb lehký, tančivý – lyrické naše mládí. Jak tenkrát zpívali jsme v rytmu jeho rádi! Teď nastal jiný čas: s daktylem trochej zvučí, je doba veliká, v zpěv uragan teď hučí. Krok starý francouzský má eleganci dosud, však nehodí se dnes, kdy na pochodu Osud. A řeči mateřské krok trochejský líp sluší, jím srdce vzrušené vstříc lepším zítřkům buší. Až jíní – brzy, žel! – nám v skráň se bude stláti, na mládí ples i boj chcem v jambech vzpomínati. Zas přijde ke cti krok ten lyrický a sladký – však stará poroba již nevrátí se zpátky! Únor 1918.
73