IN MEMORIANMEMORIAM.
(F. M.)
Lip s jasany je věnec nádherný,
kde po vezdejším dřímá trudu.
Zde v listí ševelu já důvěrný
s ní hovor časem vésti budu.
A uslyším, že sotva Smrtky stín
ji zakryl rozpiatými křídly,
v sad rajský uvedl ji Cherubín,
kde v slávě nebes šťastna sídlí.
Ctná křestní patronka hned při vstupu
se ujala jí vlídnou rukou,
ji k hloučku vedouc v jasném zástupu,
kde pokrevenců srdce tlukou.
Tam nejdřív objala se s maminkou,
již ztratila hned v mládí květu,
tak, jak v ní žila vroucí vzpomínkou,
rozmilá, sličná, dobrá je tu.
A manžel drahý jak ji uvítal!
Jak pod myrtovým druhdy věncem
tak ruměnec se znovu v líci vzňal,
když stála před svým vyvolencem.
64
Pak otec se strýcem, jak byli kdys,
s jiskřením vtipu v mírném zraku,
kol úst vždy dobrý, shovívavý rys
a moudré čelo prosto mraků.
Teď u nich beseduje bez strachu,
že chvíle rozluky se blíží,
a přec – už čista země od prachu –
zpět k zemi s nebes ráda shlíží.
Vždyť zapomenout nelze ani teď,
kdy rajskou sycena je mannou,
kdy Bůh dal na vše smírnou odpověď
a v jizvách srdce růže planou.
Všech vzpomíná, jimž život krášliti
by chtěla dojemnou svou něhou,
kdo v jejich stezkách budou choditi
a odkaz předků zbožně střehou.
A nejvíc na toho, jejž poprvé
kdys k mateřskému prsu vila, –
Smrt olovo jí vlila do krve,
leč lásky k němu nezničila...
65