IN MEMORIAM.

IN MEMORIANMEMORIAM. (F. M.)
Lip s jasany je věnec nádherný, kde po vezdejším dřímá trudu. Zde v listí ševelu já důvěrný s ní hovor časem vésti budu. A uslyším, že sotva Smrtky stín ji zakryl rozpiatými křídly, v sad rajský uvedl ji Cherubín, kde v slávě nebes šťastna sídlí. Ctná křestní patronka hned při vstupu se ujala jí vlídnou rukou, ji k hloučku vedouc v jasném zástupu, kde pokrevenců srdce tlukou. Tam nejdřív objala se s maminkou, již ztratila hned v mládí květu, tak, jak v ní žila vroucí vzpomínkou, rozmilá, sličná, dobrá je tu. A manžel drahý jak ji uvítal! Jak pod myrtovým druhdy věncem tak ruměnec se znovu v líci vzňal, když stála před svým vyvolencem. 64 Pak otec se strýcem, jak byli kdys, s jiskřením vtipu v mírném zraku, kol úst vždy dobrý, shovívavý rys a moudré čelo prosto mraků. Teď u nich beseduje bez strachu, že chvíle rozluky se blíží, a přec – už čista země od prachu – zpět k zemi s nebes ráda shlíží. Vždyť zapomenout nelze ani teď, kdy rajskou sycena je mannou, kdy Bůh dal na vše smírnou odpověď a v jizvách srdce růže planou. Všech vzpomíná, jimž život krášliti by chtěla dojemnou svou něhou, kdo v jejich stezkách budou choditi a odkaz předků zbožně střehou. A nejvíc na toho, jejž poprvé kdys k mateřskému prsu vila, – Smrt olovo jí vlila do krve, leč lásky k němu nezničila... 65