OHLAS.

Jan Karník

OHLAS.
Pro koho rostl chudý sad ten? F. Skácelík.
V dojetí čtu tvých veršů spád sladký; v zakletou studnu okov se hrouží... V zamlklý sad se ohlížím zpátky, kde tažní ptáci v odletu krouží. Žel, že tu větve sřezal zlý sadař, včely když v okvětí měly se rojit, rány pak jitřivé blankytu vladař zázračným dotekem zapomněl zhojit! Zde mihl se jedenkrát duhový pták, chtěl v rašícím zapěti keři, naň číhal však plazivý netvor – a pak jen krvavé pod keřem rdělo se peří... I stezka již zarůstá v trnitou houšť, na kterou manna kdys padala s nebe, a kde, než krok můj zabloudil v poušť, potkal jsem v jarní den tebe! 53