PÍSNIČKA PRO MOU ŽENU.

Jan Karník

PÍSNIČKA PRO MOU ŽENU.
Když jsem vyšel v jitřní čas, s květů pel jsem cestou třás’, byla jsi z nich nejkrásnějším, – vsunul jsem ho za svůj pás. Poledne je žhavé hned... Já se hložím prodral vpřed, studánkou tys byla lesní, chladil jsem v ní žhavý ret. Večerní už stíny jdou... Stala jsi se duší mou, doposud v ní jarní vody do vysoka vlny dmou. Černá noc než spoutá svět, kéž smím s tebou večeřet vzpomínkové lívanečky, sladší, sladší nežli med! 15