EPILOG.

Jan Karník

EPILOG.
[83] Zapálíme oheň na větrné stráni, nechať kouř se valí jak dým obětní! Vzdechem pozdravme jar prchlých rozkvétání, cesty v znoji ušlé vděčně pamětni. Potom u krbu nás časný večer sloučí, jako noční chodce krčma v přístěnku... Hvězda, jíž náš soumrak se slunkem se loučí, rozhoří se dětem v novou jitřenku! 85 OBSAH.
1. I. 19207
I.
Zpěv návratu11 Jitřní píseň13 Poutníkova píseň večerní14 Písnička pro mou ženu15 Sloky intimní16 V předjaří20 V májový den21 Jaru prchajícímu22 Romance pozdního léta23 Příchod jeseně25 Romance jeseně26 Smutná moudrost27 Zářijovému slunku28 Pohádka29 Babí léto30 Říjnová vzpomínka31 Skromné přání32 Noční cesta33 Štědrovečerní34 Adagio35 Zbloudilé srdce36 Nénie37 Prostý motiv39 SuspíriaSuspiria I.40 Suspiria II.41
II.
Pozdrav Petru Křičkovi45 Lesní motiv48 V polské vsi51 Ohlas53
[87] Idylický chvalozpěv54 Bábinka59 In memoriam64 Elegie66 Dumka68 Blednoucí selanky71 Balada každodenní79
Epilog85
Titulní kresbu ve dřevě provedl K. Němec.
Na str. 51. verš 15. místo jsi stůj jsa. „ „ 64. místo memorian stůj memoriam.
E: ts; 2007 [88]