1. I. 1920.

Jan Karník

1. I. 1920.
Ty velká mezi ženami, již prosta údů mdlých a ozářena hvězdami Jsi nejkrásnější z nich! Vavřínem skráň Tvá věnčena, sňat s útlých beder kříž, a v slávu nebes zdvižena v taj božstva pohlížíš. Sviť, hvězdo lásky hrdinné, nám jasným plápolem, ať sémě Tvoje nezhyne duseno koukolem! A kdyby v noční vichřici žár pochodní nám zhas’, Ty svoje srdce hořící zas vrhneš mezi nás! [7]