POHÁDKA.

Jan Karník

POHÁDKA.
U nás doma chodívalas ke mně v zimních večerech, kdy v čeledníku basy kolovratů zněly temně doprovodem k zkazkám přástevníků. Na obloze hvězdy třpytily se, – jejich sestra, přišlas v říze bílé, do ní sladké údy halily se, v klínu astry vadly zasmušilé. Závoj s líce tajemný jsem nestáh’, a přec jeden večer nepřišla jsi... Od té doby valné přešly časy, já tě hledal na všech prašných cestách, až jsem po letech tě našel zase v dětských oček poměnkovém jase. 1905. 29