SKROMNÉ PŘÁNÍ.

Jan Karník

SKROMNÉ PŘÁNÍ.
A časem taká přijde chvíle: Nic nevábí, nic neláká, zavíráš mrzut knihy milé a hledíš v kalná oblaka. A náhle uzříš kout svůj rodný: Dvůr, chlévy, slípky, krocana, zříš každodenní rytmus plodný se zapřaháním za rána, s kuchyňským chvatem dopoledním, se štědrou chvílí dojení, s čeledě halekáním všedním, a nebeských včel rojení když oblohou se jiskří v noci, jež nestřežena měsícem – – oh, doma na pec vylézt moci a usnout v ruce s krajícem... 32