AŤ JE ZEMĚ PÍSNÍ –
Ne, nevzpomenem nikdy, jak jsme byli smutni,
když pátrali jsme ve tmách záhad života,
když v ulicích nás strašil přízrak s otázkami,
a mučila nás dlouze němá samota,
když nostalgií divnou šílely nám touhy,
a nenašli jsme domov v kosmu osudném,
když cítili jsme v duších padání a tíži,
a nevěděli přecepřece, kam kdy dopadnem – – –
Dnes vzdáváme se kosmu – Země nám už stačí,
když vzplanuli jsem láskou k její bolesti –
Ať země Čistotou jeje, Radostí a Krásou,
a pak – ať přijde štěstí – nebo neštěstí!
V Paříži, 30. listopadu 1902.
52
OBSAH:
Ve stopách Vašich5
I.
Starý motiv9
Na Bílé Hoře10
L’intruse11
Bůh náhle umřelumřel...12
Ballada o staré lásce13
Touha14
My tenkrát šli jsme spolu –15
Rozum16
Terciny17
Otázka18
Příchodu Renaissance19
II.
Nostalgie23
Čas24
Pokušení25
Nálada noci26
Mrtvým na Pére Lachaise27
Usínavé saisony28
Před ránem29
Odpověď Tvému smutku30
Proti proudu31
Má touha32
Zas půjdeš duší mojí –33
Nálada34
Vracíme se zpátky35
Neskončilo všecko –všecko36
Už zapomenemzapomenem –37
Resignace38
Vzpomínka39
Jdeme stejnou cestou –40
Soumrak41
Vášeň42
Vlci43
Až v noc se bude dívat –44
Po návratu toužím45
I. Dvě písně46
II. Píseň o chefovi jedné školy47
V kraj mákem rozkvetlý –rozkvetlý48
Recidiva49
Penseroso50
Je krása všude –všude51
Ať je země písní –52
E: mk; 2007
[53]