AŤ JE ZEMĚ PÍSNÍ –

AŤ JE ZEMĚ PÍSNÍ –
Ne, nevzpomenem nikdy, jak jsme byli smutni, když pátrali jsme ve tmách záhad života, když v ulicích nás strašil přízrak s otázkami, a mučila nás dlouze němá samota, když nostalgií divnou šílely nám touhy, a nenašli jsme domov v kosmu osudném, když cítili jsme v duších padání a tíži, a nevěděli přecepřece, kam kdy dopadnem – – – Dnes vzdáváme se kosmu – Země nám už stačí, když vzplanuli jsem láskou k její bolesti – Ať země Čistotou jeje, Radostí a Krásou, a pak – ať přijde štěstí – nebo neštěstí! V Paříži, 30. listopadu 1902.
52 OBSAH:
Ve stopách Vašich5
I. Starý motiv9 Na Bílé Hoře10 L’intruse11 Bůh náhle umřelumřel...12 Ballada o staré lásce13 Touha14 My tenkrát šli jsme spolu –15 Rozum16 Terciny17 Otázka18 Příchodu Renaissance19
II. Nostalgie23 Čas24 Pokušení25 Nálada noci26 Mrtvým na Pére Lachaise27 Usínavé saisony28 Před ránem29 Odpověď Tvému smutku30 Proti proudu31 Má touha32 Zas půjdeš duší mojí –33 Nálada34 Vracíme se zpátky35 Neskončilo všecko –všecko36 Už zapomenemzapomenem –37 Resignace38 Vzpomínka39 Jdeme stejnou cestou –40 Soumrak41 Vášeň42 Vlci43 Až v noc se bude dívat –44 Po návratu toužím45 I. Dvě písně46 II. Píseň o chefovi jedné školy47 V kraj mákem rozkvetlý –rozkvetlý48 Recidiva49 Penseroso50 Je krása všude –všude51 Ať je země písní –52
E: mk; 2007 [53]