TOUHA.

Inocenc Arnošt Bláha

TOUHA. SLEČNĚ ELIŠCE SEDLÁČKOVÉ.
Je modřínová alej osamělá, i stezka, jež se v dálky bělá, spí v mlze bílé jako v krajkách lesy, i ptáci mlčí, – v snách je děsí snad Smutek, jenž jde zádumčivě krajem – – Ó přijď – a poušť zas bude rájem, zas v soumrak rozplyne se hořké snění, a sagy, jež se v hlavách stromů pění, zas zlatým světlem štěstí prozáří se – A Radosť půjde krajem v bílé říze, a rosa její sladká – naděje a touhy, i v smutek hocha padnou nekonečný, dlouhý – 14