NOSTALGIE.

Inocenc Arnošt Bláha

NOSTALGIE.
Jsou marny prosby. Už se nedovolám – Noc mlčelivá stojí nad Paříží, a siná světla hoří proti světlům – Můj pokoj teskně úží se a tíží jak řetěz touhutouhou pevně uzamčenou – Co je mi boulevard, Louvre, Trocadero, když síla dlouhou mdlobou vykrvácí, a pozdní výkřik marně vyzní v šero – Nač život, chleba, když mi nedá štěstí, nač systemy a pravdy efemerní, nač gramatiky, když jsem zabil srdce a v prázdno volám: „Zůstanem si věrni!“ Dny nenávratné marně vracím zpátky – – Noc mlčelivá stojí nad Paříží, jež světly svými vzdorovat chce nebi, a z dálky přízrak těžkých snů se blíží – 23