VLCI.

Inocenc Arnošt Bláha

VLCI.
Tak jako tenkrát v pozdní večer, když lampy zhasly v ulicích, když po mlčení nekonečném v nás zhořkla náhle řeč i smích, dnes chtěl bych v náladovém šeru zas stisknout k sobě hlavu Tvou, tak jako tenkrát o všem mlčet, co vzbouřilo se samotou, a sáláním tvé vlhké ruky, a blízkostí Tvých ňader, rtů, tak jako tenkrát chtěl bych zase se dívat v černou prázdnotu, a v úzkosti před blízkou vášní v tmě oči lačných vlků zřít, a nechat přece zdivočilé a hladové je odejít – – – 43