ČAS.

Inocenc Arnošt Bláha

ČAS.
Ó Ty, jenž’s viděl tajné vraždy bouří a nezachvěl se’s v katastrofách raç, jenž duším byl jsi požárem a peklem a mukám jejich smál se zas a zas, – kdy cestám lidstva smrákavým a smutným zem Světla novou za cíl otevřeš, kdy poznáme, že nesnili jsme marně, a nevěřili v osudnou jen lež? Jsou touhy naše čekáním už bílé, a radosti dny jdou už na západ, kdo věřil dosud, – rozbíjí si hlavu, a kdo bděl dlouho, zoufale jde spat – Kdo pravdu hledal, nevěstkou a vínem dnes po mansardách ubíjí svůj žal – – – Což marnou žízní umíráme v poušti, a děti naše budou zoufat dál – – –? 24