Z DALŠÍCH POTULEK SATANOVÝCH.
A opět se brodil satan světem širokýmširokým,
až stanul kdys znaven pod kopcekopcem vysokým.
Zde klášter zbožných mnichů stál
a před jeho fortnou na prahu seděsedě,
vesele do světa hledě
bachratý páter Františkán
veselou odrhovačku jakous na housličky hrál.
Satan poslouchal to chvíli – pak se zdvih’zdvih’,
bylť v tom okamžení zvuk housliček stich’
Hleďe na klášterní sad potichu se smálsmál,
vždyť mu osud vzácný úlov pro peklo zas přál.
Zde páter Lukáš s kuchařinkou sedělseděl,
vnadnou děvici objímal – o zradě však nevěděl.
Satan mrštným okem ruče přelitpřelil sad
a šťastnému párku zabočil hned v zad.
Teď stanul. Popošel jim vstřícvstříc,
páter Lukáš chvěje se a bled
nevěděl rozpaky teď hnedhned,
co měl by říc.’říc’.
„I známe to. Mám to potěšení
vám představit se o znění,
ač jméno mé není překrásné,
přec znejte mne! „JsemJsem satan– kníže pekelné!pekelné!“
26
Panně kuchařince zmizel růměn s tváří.
Zbledla. Nad hlavou satana se mihla,
bože! – s hrůzou vzkřikla,
potvora s ohnivou rudou září.
Satan uchvátil miláčky teď obaoba,
na tváři jeho mísila s chechtotem se zlobazloba,
„otče Lukáši, zde je tvoje Věra,
tys synem mýmmým, ona moje dcera;
buďte vděčni štěstí, jež vás spolu svedlo.“
Zdvih se vítr a satan zmizel s oběma teď v peklo.
27