ŠTĚSTÍ.
18./X. 1916.
Bylo toto, jakoby prapory městem se rozevlály,
na těžkou, tmavou hladinu řeky jakoby hvězdy napadaly,
bylo toto, jakoby vzdušní barevní motýli
v srdci mi tančili
letním dnem opilí.
Radost má letěla ulicemi, radost má na vše se smála,
všecko kolem v náruč pochytala, zobjímala,
chodníky, domy, jarých i umdlených chodců proudící davy,
plamenně rozrůstala a vysoko šlehala, do ulic stohlasé vřavy
široce rozlil se proud její povodňově dravý.
V mlhy mne objaly, bílé, sladce se lichotící,
melodickou hudbou zněl déšt prudce na dlažbě tleskající,
jak zvonky stád na horách tramwaye zvonily, hymnicky zpívaly splavy,
a nade vším zněl děkující,
hlasitě štkavý,
šťastný můj pláč...
51