ŠTĚSTÍ.

Růžena Schwarzová

ŠTĚSTÍ. 18./X. 1916.
Bylo toto, jakoby prapory městem se rozevlály, na těžkou, tmavou hladinu řeky jakoby hvězdy napadaly, bylo toto, jakoby vzdušní barevní motýli v srdci mi tančili letním dnem opilí. Radost má letěla ulicemi, radost má na vše se smála, všecko kolem v náruč pochytala, zobjímala, chodníky, domy, jarých i umdlených chodců proudící davy, plamenně rozrůstala a vysoko šlehala, do ulic stohlasé vřavy široce rozlil se proud její povodňově dravý. V mlhy mne objaly, bílé, sladce se lichotící, melodickou hudbou zněl déšt prudce na dlažbě tleskající, jak zvonky stád na horách tramwaye zvonily, hymnicky zpívaly splavy, a nade vším zněl děkující, hlasitě štkavý, šťastný můj pláč... 51