ŠESTNÁCTILETÁ.

Růžena Schwarzová

ŠESTNÁCTILETÁ.
Ráno šel kolem. Usmál se na mne.mne, hodil mi do okna růži. Co mu mám říci, až promluví na mne? Co mu mám říci? Řeč je tak chudou. – Hodil mi růži. Dnes bílou, včera rudou. Chtěla bych říci: „Vím, jste tak dobrý, a já mám růže tak ráda,ráda. A když jej vidím, svět na mne padá, a když jej vidím, mákem jsem v květu, srdce mi přeteče. Nevyslovím větu. Nebeskou hudbou zní jeho kroky, od úst mu padají hvězdy. Chtěla bych čekat měsíce, roky, až půjde kolem a hodí mi růži. Je to snad láska, co prsa mi úží? Komu to vypovím, komu se svěřím? Jsem ptákem zlatým s hořícím peřím... Pohádky nelhaly – věřím jim, věřím...! 44