PODZIM.

Růžena Schwarzová

PODZIM.
Je doba zrání: Dukátové dny svítí. Trojím spřežením koní přes vybledlé trávy vítr se řítí, sváží vůni ošlehaných pasek, medový dech jetelů a vřesových strání. Oblaka stříbří se nad horami. Západy zapalují ohně na návrší, paprsky slunce do zoraných brázd prší, v závojích rodí se jitra a večery modré jdou zasněně nad Iukami. Nepospíchavým krokem jeseň se blíží. Dálky se průzračně prohlubují. Důvěrně praskají pastevců ohně. Větve své jabloně nachylují znaveny úrody požehnanou tíží. O blaho dozrání! O budoucích dnů nedočkavé volání! Po letech jabloní být, po horkém létě v jeseni plesat, pod tíží uzrálých plodů klesat...! 38