VZPOMÍNÁM.

Růžena Schwarzová

VZPOMÍNÁM.
Má duše zasněna bloudí po březích vzdálených řek, kde prudce voněly lípy, stříbrně večer když tek. – V tesklivé touze se vrací k blankytu mlčících hor, vilu kde bělostnou v spánek kolébá borovic chór. A jednu píseň chce slyšet, rtů jedněch jásavý smích, jenž lípovou alejí zvonil za večerů vůněmi mdlých. A dumá o dotyku dlaní, jenž příslibem pohladil nás, o nesmělém polibku prvém, v němž úžas se vzrušeně třás. – Jemně své perutě koupá v lyrice odvátých chvil, v dnech smutku, kdy srdci pouze sen o ráji ztraceném zbyl. 47