SEN.

Růžena Schwarzová

SEN.
Vím: zlíbal mne už v kolébce a oplétal ji růžemi, nade mnou vládl v dětských hrách, hovořil ke mně v samotách a uspával mne písněmi. Přepychem byl mých ranních dní, mou zlatem dláždil silnici, kvet liliemi v jaru mém, a v duši s prvním polibkem mi házel sloky zvonící. A štědrý dárce, kouzelník, i bol můj v hudbu přetvořil, spjal teplými mne rameny, tišíval cit můj zrazený, a měkce k srdci hovořil. A půjde se mnou ránem mým i polednem i stmíváním – milenec něžný, věrný druh; dlaň v dlani, pokyne-li Bůh, v neznámo vejdem s usmáním. 12