DOMOV.

DOMOV.
V polích plavých z rána procházím se ráda, z jejich poklidného zrání raduji se vděčně, do bolavých nervů vpíjím ticho slavné, milost slunce vnímám, pokorný klid práce, vševše, co skytá zemězemě, divem je mi věčně. Procházím se v záři léčivého rána, volnost dálek dýchám, bezhraničnost země, o životě příštím dumám vytrženě, o životě dobrém, jasném, přičinlivém, přehluboký pocit otčiny je ve mně. Modrá se v mé duši blankytem hor dálných, perlí se v ní teple mráčkem zadýchaným, srdce stříbří rosou, skřivanem v něm zpívá, každým stéblem trávy laskavě mě hladí, roste ve mně píseň, v smích i vzlykot splývá. „Domov!“ ve mně jásá, „Domov!“ vzlyká ve mně, otců krev v mých žilách v pyšné tepe notě. Ke žni že se bělá, tuším, moje země, k polním křížům nosím snopy chrp a máků, nejslavnější ráno vyprosit chci pro tě. 31 Země utýraná, země nad vše drahá, tebou krvácím a vzdoruji a zraji, bolí mne a bodá ústrků tvých hloží, truchlivý můj ráji, – objímám tě ohněm lásky povodňové. Vím: je Velký pátek – přijde však Hod Boží! 32