MLÁDÍ ZPÍVÁ.
Na větvi života sedím, naivní ptáče,
a zpívám naděje píseň před úsvitem nového dne,
jsem bílá jak májová bříza, jež k slunci se toužebně pne,
a jako děti, jež hrají si na louce,
jež chystá barevný koberec pro průvod Božího Těla,
na prahu života lehýnce tančím a jásám,
jak bych se na celý předlouhý život předem vyjásat chtěla.
V slunci tančím, paprsky chytám,
ve vlas si je blaženě vplítám –
Srdce mé vlaje jak prapor na pospas větrům, jenž volně je dán,
má sladká pošetilost v jarních hrách dětinně jásá,
bosá a prostovlasá,
svět leží přede mnou dokořán...
Neskrblím požehnáním svých darů,
jsem kavalír rozdavačný, jsem nespořivé, bohatýrské mládí,
10
světem jdu s otevřenou dlaní s důvěrou děcka, jež dojímá, hladí,
úsměvy rozdávám na potkání, neb vím,
je slunno a volno na světě tomu, kdo rozdávat umí, –
láskou se dohovořím s bratry, těch,
kteří mne zranili chladem, zapomínám zakleta v teplé své dumy.
V slunci tančím, paprsky chytám,
ve vlas si je blaženě vplítám,
očima modře rozhořelýma důvěrně hladím celý svět –
svých kouzel neznám, plna jsem chvění,
vod jarních příval ve mně se pění,
s větrem v dál toužím se rozletět.
A jako dni před vinobraním jsou podivně
slavnostní všecky mé sluncem a vůněmi opilé dni;
do únavy denně se brouzdám v illusí trávě naivní,
vím, že nic nevím. – Vím jen: zítra, či pozítří
přijde život, požádá mne a já se mu radostně vzdám...,
v náruč jej strhnu, probudím se jak večer vítr
ve stromech ze sna a všecko se zažehne ve mně v šílený plam.
V slunci tančím, jitro své čekám,
sedmikrás něhu ve vlas si vplétám,
na duši mé leží ještě rosa a dětský pel na růži úst,
budoucnost ve mně ještě blankytně dřímá,
zítřek chci uchopit rukama statečnýma.
Já doufám, já věřím, já žiji, chci růst...
11