Mládí.
Sním u okna – a večerní je chvíle,
a cítím hloh, jak v sadě rozkvétá –
a upomínka, jako ptáče bílé,
tak tiše bledou skráň mi oblétá.
A v duši své, jak mlžném ve zrcadle
dob dávno mrtvých vidím obrazy –
a v krbu srdce žáry planou schladlé,
jak červánky, když slunce zachází...
A vidím se, jak kdysi, dítě snivé,
zřím hlavy drahé k sobě skloněné,
a staré báje slyším, krásné, tklivé
a v krbu dávném ševel plamene...
A staré písně kolem hlavy zvoní –
tak zvonů ave v dálce usíná –
a dávno mrtvá jara v sny mé voní,
jak ze hřbitovů tlící květina...
A zdá se mi, že v čelo naposledy
kdos, drahý tak, mě líbá s vroucností –
a v dálku vidím prchat přelud bledý
a slyším pláč své zašlé mladosti.
36