Mládí.

Mládí.
Sním u okna – a večerní je chvíle, a cítím hloh, jak v sadě rozkvétá – a upomínka, jako ptáče bílé, tak tiše bledou skráň mi oblétá. A v duši své, jak mlžném ve zrcadle dob dávno mrtvých vidím obrazy – a v krbu srdce žáry planou schladlé, jak červánky, když slunce zachází... A vidím se, jak kdysi, dítě snivé, zřím hlavy drahé k sobě skloněné, a staré báje slyším, krásné, tklivé a v krbu dávném ševel plamene... A staré písně kolem hlavy zvoní – tak zvonů ave v dálce usíná – a dávno mrtvá jara v sny mé voní, jak ze hřbitovů tlící květina... A zdá se mi, že v čelo naposledy kdos, drahý tak, mě líbá s vroucností – a v dálku vidím prchat přelud bledý a slyším pláč své zašlé mladosti. 36