Geniům.

Geniům.
VásVás, orlovéorlové, mám rád! jenž nad horským srázy se nad vším vznášíte, co ve prachu se plazí, ó vzdušin modravých vy králové jste staří! Váš trón – to oblačný a blesky štít je zdraný, kde volni, k slunci vstříc a na vše zříte strany, ať klidno kolem vás, ať v mraku hrom se sváří.orlové, Ne v svěžích travinách, ne v listí, mechu měkkémměkkém, leč ve skal dutinách, jež blesk svým vyryl vztekem, nad hloubkou propastí vy hnízda stavíte si; tam z hvozdu nejstarší se nepovznese jedle; jen stříbrem ledovce se skvějí v horském sedle, kam jako závoj vil se mlhy večer věsí. A hrom vás neleká, jenž širé děsí kraje, jak prapor vítězný v něm vaše peruť vlaje, své šípy ohnivé blesk na vás neodváží; a k slunci, jenžjež vám vstříc své proudy vrhá zlaté, vy pouštíte se výš – bod malý zanikáte pohledům horala, jenž shlédnout vás se snaží. A vším, co pod vámi v údolí zemském leží – ať zlaté báně měst, jež do oblak se věží, paláce nádherné, kde králové dlí v lesku – běh světa řídíce svých žezel zářným skvostem – ať chýže zapadlé, kde bída stálým hostem, vy vším tím zhrdáte, ó hrdí druzi blesků! VásVás, orlovéorlové, mám rád! Na horách v slunci, jase, tam, kde jste zrozenizrozeni, vy umíráte zase, 92 za vichru hlaholu a vřavy hromobití; jak staří králové tam umíráte v nachu – a když se vaše leb již rozpadává v prachu, prach vzlétne v záře sfer, kde věčně svítí, svítí. 93