Hvězdě padající.

Karel Dewetter

Hvězdě padající.
Já hvězdu zřel, jak z ňader noci tryskla – jak na safiru květu rosa svitne, však mžik – kams v hloubku sjela, stínem blýskla a uhasla – tak světluška tmou kmitne. Kam zapadla – kdo vyšinul ji z pouti? – snad v prostor křídlem schvěl ji cherub bílýbílý, by v hloubi jeho měla uhasnouti – či v jiný svět svůj snivý paprsk chýlí? – – Kde plane teď? O snad kdes v kraji jiném zří milenců k ní zraky v sladkém plání, kdy ruku v ruce kráčí loubí stínem, kde slavík s písní čeká chvíli ranní. Ó duše má, ty hvězdo padající! Jdeš z neznáma a kam? – Já hlavu skláním – Jen mžik vzplá v tobě oheň dřímající – pak smrti stín – O rci, zda pláš i za ním?! 31