Ty dítě...

Karel Dewetter

Ty dítě...
Ty dítě vděku andělského svou hlavu v moje lokty schyl! Proč zdráháš se – snad srdce mého tě bouřný tlukot poděsil?! Ó nechvěj se mé dítě snivé! V mém srdci vezdy bouří vír, je ono jak to moře divé, kam nesnese se nikdy mír. Mé srdce jak to moře valné, kdy bouře hruď mu rozrývá – však na dně jeho, v hloubi dálné se mnohá perla ukrývá. 44