Píseň v květnu.

Píseň v květnu.
Pták na sněti si zpívá mladé a vzduch je jako ze zlata – a slunce, jež se v listí kradekrade, již,již z puků budí poupata. A co je zář – to v nebes hloubi, co vůně – růže ovívá, co něha – liljí kalich vroubí, co láska – srdcem zachvívá. Co píseň je – tím hnízdo pučí i duše v sladkých povzletech, co štěstí – to mi ve náručí ó dítě kyne na tvých rtech! A ve všem kol jen láska žije, ji šumí zdroj, ji pěje pták, ji kolem skal se svlačec vije, ji z listí plane fial zrak. Ji zefyry si s vůní hrají, jí v listí sladký táhne šum, jí plné růže otvírají svá ňadra zlatým motýlům. Ji v zraku bůh ti hvězdy vznítil, a moji duši křídla dal, bych každý souzvuk jimi chytil a kol tvé hlavy v písni stkal. Ji bůh nám slal, jak holubici, jak paprsk světlý cizích sfer – 41 ó skryj ji na svá ňadra chvící, ó, ozař ji mé duše šer. Své čílko schyl! ať pod mým retem se bělost jeho zrůmění – pak celý kraj, jenž pokryt květem se v dávný eden promění. – – V květnu 1900.
42