To májový byl večer – –

Karel Dewetter

To májový byl večer – – To májový byl večer – –
My zašli spolu v chrám, kde k pobožnosti se zástupové sešli těch, kdo věří. Stín podivný plnil dávné klenby a v gotických oknech s malovanými legendami svit večera has tiše, smutně zlatý – – – A šumný varhan hlas hloub chrámu sladkou plnil melodiimelodií – to stará, krásná byla píseň marianská. A slyšeti jí bylo z hrdel dětí a se rtů dívek, stříbrovlasých dědů i stařen k hrobu nachýlených. A ona vedle mne, jak anděl čistá, ji zpívala svým hlasem filomely a v snivém zraku jejím táh paprsek bílý k nebi – duše její. Já poslouchal tu v tichém přemítání a upomínky zlatém na oblaku má duše spěla v doby dávno zašlé – – – Na kůru venkovského kostela, sebe uzřel jsem, jak hošík s druhy svými v řadě před pulty stojím s partesy.partesy, 25 a slyším hlasy prostomilé těch skolákůškoláků a malých dívek, a starý kantor z varhan kouzla svatá loudí vyzáblými prsty – – A ty hlasy starou píseň pějí, píseň marianskou – – – To sním – a kostel zdál se mi útulný jak druhdy a varhan souzvuk sladký tlumil bouř mého nitra, a ve vůni bezu, jímž oltáře okrášlenyokrášleny, se rozptýlilyrozptýlili pantheismu snové – – – V té chvíli věřil jsem – ty vzpomínky tak drahé jsou a svaté – v tu chvíli věřil jsem jak dítě kdysi, jak stařenka, jež schýlena, okuláry zarosenými svůj švabach šťastna šeptá z „nebeklíče“, a stará píseň se rtů se mi drala a zpíval jsem tu krásnou píseň marianskou – a v duši mé byl klid – stín světlý, jak by ji prostoupil – – A celý chrám tu píseň starou zpíval – a ona vedle mne, jak anděl čistá ji pěla sladkým hlasem filomely – – – 26

Básně v knize Zpěvy duše: