***   Chceš poesii dítě,

***

Chceš poesii dítě, Chceš poesii dítě,
chceš slyšet píseň mou – pojď, půjdem ruku v ruce večerní krajinou. A západem tvé čelo ti vzplane nad rubín, než staré stromy šumné nás v snivý skryjí stín. A starý slavík v keři ti z duše zapěje a nejplnější růže tě dechem ověje. A tiše vzejdou hvězdyhvězdy, v tvém zraku vzplá jich lesk a v duši bude něha a smutný, sladký tesk... Tu poesie sladký nám v nitru vzplane jas – a bude hořet v slzeslze, jež maně tryskne s řas..řas... To poesie budebude, jež plní ňadra všech – jež v nebi hvězdou září a perlou na květech. 72 O věz, ta tisíckráte – líp tebe skonejší – než De Wettrovy duše zpěv sebe krásnější! 73