Tak zřím tě...

Karel Dewetter

Tak zřím tě... (Pod portrét své sestry Marie.)
Tak zřím tě starém na portrétu, tyty, dítědítě, s okem anděla – a v ručce plno bílých květů – jak’s v máji kdys je držela. A v čílku tvém, je bílé, svaté, jak cherub naň by peruť snes – já zřím vše touhy, sny tvé zlaté a duše tvojitvojí smutný ples. Kol rtů ti snivý úsměv hraje – tak na vodách sní luny jas – a zrak se ptá, mám jíti v rájeráje, kam andělů mne vábí hlas?! Tak zřím tě starém na portrétu tyty, dítě, s okem anděla – – a v dáli hrob zřím, plný květů, kde tiše sníš – žel, zetlelá... 15