Dívce s míčem.

Karel Dewetter

Dívce s míčem.
V stín stromů v starém usedl jsem parku, kde na trávníku paprsky si hrály a v listí pták si zpíval neviděný... A přede mnou si pestrým míčem hrálo děvčátko malé – sedm let snad bylo – A bylo krásné v bílém obličeji, jenž ověnčen byl zlatoplavým vlasem – tak andílků se smavá líčka kreslíkreslí, jak obetkána oblaků jsou zlatem – – Pod ručkou její bílou a tak útlou míč od země se odrážel a skákal, a letěl výš a sotva v dlaň jí dopad – již nad hlavou jí zapestřil se v letu. Tak hrálo si to krásné, dítě smavé – a náhle, žel, míč padající na zem o kámen ostrý narazil se prudce – a marně ručkou bílou a tak útlou se namáhalo, aby skákal zase jak dřív – míč nemotorně dopad a ležet zůstal – neb v něm díra zela – – A do ruček je vzalo dítě smutno a dívalo se v místo poraněné, a rtíkem dulo do obliny splasklé – však marno všecko – míč byl k nepotřebě. Pak rozlobeno, mrštilo jím v trávu – ať leží tam, když nechce více skákat – a nožka její jakby křídlo měla, již v svižném kroku pospíchala odtud, by zase jinou zábavu si našla. Já za ní zřel – a před zraky mé duše 51 já náhle viděl krásné, dítě smavé, však starší bylo o deset as roků – A bylo rovněž krásné v obličeji, jež ověnčen byl zlatoplavým vlasem – jak andílci se v zlatém mraku kreslí – A toto dítě s mým si srdcem hrálo, je na zem vrhlo a zas do výšiny – tak hrálo si to krásné, dítě smavésmavé, až náhle srdce moje ranil kámen – to bolest byla, že mě rádo nemá – A jak to dítě, tak i ona krásná mé srdce odhodila poraněné, „ať leží kdes, já dost si hrála s tebou –“ a odešla, by hru si našla jinou. To dumal jsem – – – tam v starém stinném parku, a na pažitu hrál si paprsk zlatý, a v listí pták si zpíval neviděný, a v oči moje tichá rosa padla. – – 21/7 1903.
52

Básně v knize Zpěvy duše: