Stará idylla.

Karel Dewetter

StarýStará idylla.
V tom okně starou révou věnčeném, já vídával jej hráti na flétnu, on v květu byl a krásnou hlavu měl a ona – měla růži v zlatě kštic – a dlouhé její ruce, labutí, se chvěly nad klávesy spinetu. A píseň obou v sladkém souznění já v starých zahrad stínu poslouchal jak malý hoch – a z koutů voněl bez a v listí hořel oheň západu... A spinet zpíval: – Zda mě miluješ? a flétna lkala věčně miluji! Pak léta prchla jako mraků tlum, já dávno ona místa opustil, však duše moje se tam vracela. Až po létech zas dlouhých přišel jsem v těch zahrad stín – a z koutů voněl bez a v listí hořel oheň západu... A z okna, na němž réva žloutla jižjiž, já píseň slyšel těch, ježjiž odešli tak dávno spáti ve stín hřbitovní. A spinet zpíval: Zda mě miluješ? a fletnaflétna lkala: Věčně miluji! – – – 32