Na starém spinetu...

Karel Dewetter

Na starém spinetu...
Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – – A mně se bude zdát, že jarní jdeme nivounivou, jak spolu šli jsme kdys – o pamatuješ na toto, jak vzduch byl fijal pln, v něm azur plál a zlato, jak z hájů zelených táh sladký nářek flétny, jak první motýlek se chýlil v kalich květný, jak první jiřice věž starou obletala – jak prvně v ruce mé tvá dlaň se chvěla malá, kdy prvně čílko tvé i zrakzrak, kde hvězda hoříhoří, v mých žhavých polibků jak utonulo moři, jak prvně zachvěla se ňadra slastí divou. – – – Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – – A mně se bude zdát, že’s kdy mě ráda měla, že’s rosu polibků mi kladla v oheň čela, že často na hruď mou tvá hlava klesla snící, že v bouři těchto dnů mou’s byla holubicí, že úsměv měla jsi i slzu pro mě v oku a smutný obraz můj své duše ve hluboku. A v tichých vzpomínkách mně navrátí se chvíli, má zašla pohádka, můj prchlý anděl bílý – má budeš aspoň v snech, když nesmím tě mít živou. – Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – – 75

Básně v knize Zpěvy duše: