Fragment.

Karel Dewetter

Fragment.
O, nebyla to krása všecka, jež spila mně, bych měl ji rád – leč to, že měla soucit děcka, – že v bolu znala litovat. A nebylynebyli to její rtové, jež k polibku mě svádělysváděli, leč květiny dvě rubínové, jež šeptaly si s anděly. A nebyly to oči žhoucí, kde něha plála smutný ples – leč hvězdy dvě, jichž paprsk skvoucí znal jednu cestu – do nebes. A její duch to nebyl snivý, jenž ráje vídal v sladkých snech – leč cherubín, jenž v hvězdné nivy mi bílých vzletěl na křídlech... 68