Zapomnění.

Karel Dewetter

Zapomění.Zapomnění.
Když duše moje v kalich dum se schýlí a bledá skráň se vkládá v náruč dlanídlaní, tu náhle zřím, jak světly stín se sklání mou nad hlavou – to krásný anděl bílý. A hvězda sladká ve zraku mu doutná, tam tolik neznámých se divů tají, rty jeho sladký nápěv šepotají pod bílým prstem zlatá zpívá loutna. To píseň krásná, tajemná, jež svádí mou duši za sebou, kams v kraje jiné – – vše v přítomnu se v mlhy rozeplyne, je lehko mi, jak někdy, v dobách mládí. A do srdce, kde mnohá rána živá – balsámu krůpěje teď kanou vonné a v tichu přesladkém, v němž duše tone, jen andělova loutna zpívá, zpívá... 97