Památce Julia Zeyra.

Karel Dewetter

Památce Julia Zeyra.
Roh Rolandův, slyš, hřímá z Roncivallu a louten táhne zpěv, kde Provenc slunná – z mlh severu zní lkavá bardů struna, sní východu báj zlatá v stínu palem. Tam Montsalvač, kde svatým nad opálem líc andělů se chýlí, něhyplná – – – tam Amis s Amilem jdou plesem, žalem – ve hvozdech Merlín sní a nad ním luna... A dávné světy legend znovu žijí stín mnohý vstává z časů popelnice – Ty’s nové žití vdech mu Poesií! Tvé touhy loď vždy k břehům krásy spěla – jen v azur vzlétla snů Tvých holubice – O, zřím vždy zlatou zář kol Tvého čela! 86