Anděl.

Anděl.
Jsem zrozen v azuru – dech Boha dal mi žíti. On křídla bělostná mi připjal k rozletu, z nadhvězdných pohárů smím nesmrtelnost píti, a hledět do sluncí a věčných do květů. V své ruce liliji, smím nebem procházeti, kde mračna Serafů své vznáší peruti – a dolů sestoupit a líbat spící děti, a zříti milence, jak hvězda v planutí. Je celé žití mé – tich slýchat hudbu duchů, a k blahu pramenům rty chýlit žíznící, a v srdce pozemská sít lásky sladkou tuchu, a míru paprsek vlít v duše tesknící. Však přec, bych bohem bylbyl, jsem příliš poskvrněný, bych stal se člověkem – mám velký křídel vzlet! mám něhu nebeskou a sladký půvab ženy, a blažím úsměvem, však usmrtí můj ret! A dávné prokletí lpí na bytosti mojimojí – já nesmím milovat ve sladké závrati, a nesmím utonout ve sladkých citů roji, v svém bolu tichý být a nikdy plakati! 91